Kachní reportáž o festivalu Bohémia

Díky pořádání autorských čtení písmáků vznikla myšlenka zorganizovat nejen písmácký festival.

Předpokládáš, že čtenářem bude někdo, kdo ví, co jsou autorská čtení písmáka a písmák vůbec. Pokud směřuješ reportáž pouze sem, nevadí. Horší je, že toto je poněkud pomalý rozjezd: hrozí, že čtenář přestane číst dříve než se vůbec dozví, o co jde.)

Autory jsou Veronika a Zdeněk Hornerovi, Tomáš Košulič a Magda Mikesková,. Neuskutečnil by se bez podpory starosty města Rakovníka, Mgr. Václava Pícla, Muzea T.G.M. v Rakovníku, Občanského sdružení Písmák a bez nulového pronájmu Tylova divadla.

Příliš mnoho jmen, o kterých čtenář nic neví. Kdo je Tomáš Košulič? Krom toho není jisté, že bez podpory zmíněných by se festival nekonal. A dále: není jasné, co je \"nulový pronájem\". Může to totiž znamenat, že divadlo vůbec nebylo pronajato!

Úvodní řeč festivalu pronesl 17.5. v 19:30 ředitel muzea T.G.M. František Povolný, který uvítal nevelký počet návštěvníků a předal slovo starostovi Píclovi. Ten vyjádřil podporu tohoto festivalu a popřál úspěchy dalším ročníkům. Poté promluvil Zdeněk Horner, jeden z pořadatelů, který zdůraznil, že: „Touto akcí chceme reagovat na současnou situaci v české poezii a literatuře vůbec.“

Příliš mnoho projevů za sebou: čtenář je znuděn a není řečeno vůbec nic. Uvažuj o tom, co je dobré napsat šíře a co jen ve zkratce.

Objevuje se tu první datum v celém textu. To je špatně. V reportáži je obvyklé nejprve shrnout podstatné informace (jako ve zprávě: co, kdo, kdy, kde, proč) do prvního odstavce, který ještě není součástí vlastního reportážního popisu. To vyřeší čtenářův hlad po souhrnných informacích a může pak s autorem reportáže vychutnávat atmosféru a zajímavé postřehy.

V příjemném prostředí Baru Tylova divadla mi řekl, že tento nultý ročník je zkušební, aby se příště vědělo, čeho se vyvarovat a v čem přidat. „Chceme z toho udělat tradici“, dodal. Nultý ročník zažil malou návštěvnost a organizátoři už jistě vědí, kde příště zabrat. Abyste věděli, co by vás mohlo čekat na prvním ročníku, tady je malá návnada.

Dáváš soukromý rozhovor do jednoho odstavce s veřejnými projevy, aniž se obojí vztahuje ke stejnému tématu. Krom toho sem uvádíš vlastní osobu: rozmysli si, zda tu má co dělat nebo ne, a buď ji uveď s rozmyslem (vlastní komentář) anebo raději vůbec.

Bacha na velká písmena.

Zde teprve končí první odstavec. V novinách (i v rádiu a televizi) je lépe členit cokoli na kratší odstavce, aby se udržela čtenářova pozornost. (To už ostatně připomněl Hermit).

      Páteční program odstartoval nezávislý soubor Nedělní divadlo, který zahrál poetické představení ve středověkém ladění o lži, pravdě a odpuštění: „Pěnkava s Loutnou“. Ve středověké atmosféře pokračuje hudební skupina Milvus. Tři členové a jedna členka oblečení v dobových kostýmech, zpívají písně a zároveň představují divákům středověké nástroje – šalmaj, buzuki a jiné rarity. Program uzavírá svým pásmem „Mezi pohlazením a vzlykem“ básník Petr Skarlant. Autorské čtení doprovázené harfou příjemně zakončuje páteční noc.

  Všimni si, že zde zřetelně přecházíš do formy zprávy: není tu žádné hodnocení, nejsou tu žádné detaily a zajímavosti.

  Nemístné míšení časů už kritizoval Hermit...

Sobotní program začal již v deset hodin pěknou rozcvičkou. Indické tance, které vyprávěly mýty a legendy starověké Indie, předvedla Ivana Hessová s uměleckou skupinou Damaru. K poledni jste se mohli „Brouzdat ve verších“ s herci pražských divadel: Danielem Švábem, Kateřinou Mendlovou, Hedou Bayer a Jiřím Zemanem. Hostem pořadu byla L´ubica Christophoryová.

Nedovedu si představit, jak tance něco vypráví; mohou snad jen vyjadřovat. Chybí informace, co bylo ono \"brouzdání ve verších\". Jinak stále pokračuješ ve formě zprávy, nikoli reportáže.

Ve 14:00 se uskutečnila recesní akce „Velmi poetická demonstrace za práva české moderní poezie“. Za výkřiků hesel jako „Více poezie do žen“ nebo „Milostnou poezii bez ostnů“ se nevelký průvod dostal z Tylova divadla na rakovnické náměstí. Zde proběhlo pokřtění nového serveru www.poezie.cz, který vznikl také díky grantu Ministerstva kultury. Tento server by měl mít vyšší úroveň než „písmák“, básně budou totiž hodnotit profesionální kritici.

Chybí zřetelné oddělení demonstrace s křtem od informace o charakteru nového serveru (Může být sice obojí v jednom odstavci, ale ne v jedné větě!) Zde se opět pomalu dostáváš k žánru reportáže.

Po čtvrt hodině se demonstranti vrátili zpět do Tylova divadla. Právě teď nastává nešťastný moment, kdy se překrývají tři výborné akce:  „Pásmo Prévertových veršů“ v překladu Petra Skarlanta přednášené studenty ZUŠ Rakovník,  „Báseň jako příběh“ čili cesta za epikou z dílny P. Skarlanta a výuka „Práce s hlasem a přednes“ mladých absolventek DAMU, Mgr. Lenky Kašičkové a Mgr. Lucie Švábové. Rozhodla jsem se navštívit tuto akci v Galerii Samson – Cafeé, která pojednávala o možnostech ovlivnění hlasu, o působení držení těla na něj.

Všechny akce hodnotíš jako výborné, ačkoli ses zúčastnila pouze jedné: pozoruhodné! Krom toho, čtenáře absolutně nezajímá, čeho ses zúčastnila, pokud k tomu nenapíšeš žádný postřeh.

Totální zmatení časů.

V 17:00 se všichni shromáždili v Tylově divadle, kde probíhal „Turnaj v experimentální poezii“. O přestávkách hrála kapela Zvon. Porota rozhodla, že vítězem kategorie „Experiment“ se stal Peter Páluš, první cenu v kategorii „Modernost“ obdržel František Horka a Cenu nakladatelství Laguna si odnesl Syřan Hatem Movai. Dvě zvláštní ceny poroty byly uděleny Petru Losseovi a Melanii Walkerové. Ve 20:00 začalo divadelní představení nezávislé skupiny herců, absolventů DAMU, o životě Vladimíra Vysockého – ruského písničkáře, bohéma, herce a básníka. Náročný sobotní program festivalu Bohémia zakončila pohodovou muzikou rakovnická skupina Film blues band. Tento nultý ročník, ač divácky nevydařený, byl skvělým zážitkem a poznáním moderní poezie. Vy, kteří máte rádi poezii, nezmeškejte příští ročník opět v Rakovníku. Dále se můžete informovat u Lyryka.

Chybí členění na odstavce (alespoň od \"Tento nultý...\" by měl začít další odstavec).

Nemusí každá informace začít časovým údajem. Ten je ostatně na tom všem nejméně zajímavý.

Celá reportáž má vyjadřovat cosi víc než slohově přetvořený program...

(Omlouvám se za různé odsazování, nemám náladu a čas to opravovat.)